Již tři roky používám denně doma i v práci Linux. V práci 64-bitový
Red Hat, doma
Ubuntu.
V obou případech se jednalo o mé dobrovolné rozhodnutí.
Přešel jsem na Linux, protože mi pro mé potřeby stačí a nemusím se o počítač vůbec starat.
Aktualizace i instalace aplikací probíhá bez klikání na "Další, další,...,další,OK". Nemusím potvrzovat licenční podmínky.
Kopírování stovek fotek a mp3 na externí disk neskončí nečekaně kvůli jedné, laikovi nepochopitelné chybě.
Notebook se bleskově připojí k Wifi nebo přes Vodafone modem i z režimu spánku. Na nic se mne neptá, neprudí informacemi o nedostupné sítí, prostě mohu hned pracovat.
Startuje rychle, neslyším "přehrabování dat na disku". Nemusím defragmentovat disk a provádět antivirovou kontrolu.
Každého půlroku mám nejnovější verzi.
Aby nedošlo k mýlce: Nenutím a nepřesvědčuji nikoho, aby na Linux přešel. Obsluha počítače je pro mnoho lidí komplikovaná činnost a je rád, že se nemusí znovu učit, jak co udělat.
Jenom jsem si výše uvedené výhody uvědomil, když jsem kamarádovi dával starší notebook s Windows a uvedení do použitelného stavu mne stálo asi tři hodiny času. Pravda, mohl jsem si u té údržby číst, ale každou chvíli jsem se musel zabývat nějakým potvrzovacím dialogem nebo čekat až "dochroustá disk".
U procesoru Intelu v seznamu zařízení vykřičník, s vysvětlením, že "Windows nenalezl ovladače pro tento hardware a možná nebude pracovat správně," zůstal.
Jenom jsem chtěl říci, že požívat Linux opravdu lze a nemusíte o něm ani vědět. Nemusíte ani umět programovat ani nenávidět Windows. Stačí si ho jenom stáhnout, nainstalovat v češtině a radovat se z toho, jak vám počítač pomáhá.
